S rostoucím věkem roste u mužů riziko vzniku karcinomu prostaty. Asi u jednoho ze šesti mužů se v průběhu jejich života vyvine karcinom prostaty. I když se karcinom prostaty může vyvinout v kterémkoli věku, nejčastěji k tomu dochází po padesátce. S rostoucím věkem pak riziko vzniku karcinomu prostaty exponenciálně vzrůstá. Ačkoli je toto nádorové onemocnění diagnostikováno pouze v 1 případě na 10 000 u mužů mladších 40 let, jeho výskyt ve věku 40-59 vzrůstá na 1 případ ze 39 a ve věku 60-69 let dokonce na 1 případ ze 14. Více než 65 % případů všech nádorových onemocnění prostaty připadá na muže starší 65 let. Některé studie ukazují vyšší výskyt tohoto onemocnění u mužů s rodinnou anamnézou karcinomu prostaty; není však jasné, zda je to způsobeno genetickými faktory, stravou či faktory prostředí. U mužů s jedním příbuzným prvního stupně – otcem, bratrem či synem, u nichž se karcinom prostaty vyskytl, je pravděpodobnost diagnózy tohoto onemocnění dvojnásobná a u těch, kteří mají dva či více postižených příbuzných, je tato pravděpodobnost čtyřnásobná. Nejvyšší riziko je u mužů, u jejichž členů rodiny bylo onemocnění diagnostikováno před 65. rokem věku.

Přesné příčiny vzniku karcinomu prostaty nejsou známy. U mužů, jejichž příbuzní touto chorobou onemocněli, je výskyt pravděpodobnější, což naznačuje roli genetických faktorů. Provádějí se studie zkoumající, zda vliv vystavení určitým látkám, např. těžkému kovu kadmium, zvyšuje riziko výskytu karcinomu prostaty. Je také sledován vliv stravy s vysokým podílem tuků na výskyt tohoto onemocnění.

Časný karcinom prostaty obvykle probíhá bezpříznakově. Často nádor zjišťujeme při rutinním vyšetření díky zvýšené hodnotě PSA. Někdy však karcinom prostaty vyvolává příznaky, které se podobají jiným urologickým potížím. Tyto příznaky mohou zahrnovat: časté močení, častější močení v noci, obtížný začátek močení a udržení proudu moče, krev v moči, bolestivé močení a problémy se sexuální funkcí. Pokud dojde k těmto příznakům, je třeba vyhledat lékaře, aby určil, zda jsou způsobeny karcinomem prostaty či jiným onemocněním.

K určení diagnózy karcinomu prostaty lze použít řadu různých testů: Digitální rektální vyšetření – zavedením prstu v rukavici do konečníku může Váš lékař nahmatat žlázu prostaty, aby zjistil, zda v ní nejsou hrbolky, nebo zda není příliš zvětšená. I pokud je však větší, než normálně, neznamená to, že je v ní zhoubný nádor. Test PSA – pokud je Vaše hodnota prostatického specifického antigenu (PSA) v krvi příliš vysoká, jde o náznak výskytu karcinomu prostaty, ale existuje řada dalších onemocnění, které mohou hladiny PSA v krvi zvyšovat také. Ultrazvukové vyšetření – do konečníku se zavede malá sonda, která se použije k pořízení ultrazvukového obrazu, a ten ukáže přesnou velikost prostaty a strukturu tkáně. Definitivním testem je však provedení biopsie prostaty. Znamená to odebrání malého vzorku tkáně z prostaty. Do konečníku se zavede speciální sonda, přes kterou se jehlou odebere vzorek ze samotné prostaty. Vyšetření vzorku odebraného jehlou může vést k určení, zda je v prostatě nádor a jak je agresivní.

PSA znamená „prostatický specifický antigen“. Testem PSA se měří hodnoty PSA v krvi. PSA je produkován tkání prostaty, ať už normální či nádorovou. Hladina PSA v krvi může být zvýšená u mužů s karcinomem prostaty, BPH (benigním zvětšením prostaty), nebo s infekcí prostaty. Funkce PSA ještě nebyla zcela objasněna, ale zdá se, že PSA nijak neškodí, i když jsou jeho hladiny v krvi velmi vysoké. PSA nezpůsobuje nádorový růst ani jeho šíření. Lékař nemůže diagnostikovat karcinom prostaty na základě samotného testu PSA, protože zvýšená hladina PSA může ukazovat i na jiná, nenádorová onemocnění. Bude však brát výsledky testu PSA v úvahu při rozhodování, zda je třeba provést další vyšetření na jiné příznaky nádorového onemocnění.

Karcinom prostaty je možno léčit operací, ozařováním, hormonální léčbou, případně i chemoterapií, nebo kombinací těchto postupů. Typ léčby závisí na řadě faktorů, jako např. na věku pacienta, stádiu onemocnění, stupni nádoru, celkovém zdravotním stavu pacienta, a dále na všech okolnostech, které by pro Vás mohly být důležité v souvislosti s postupem léčby a potenciálními vedlejšími účinky. Je tedy třeba, abyste se svým lékařem pečlivě probrali všechny možnosti a vybrali strategii, která by pro vás osobně byla nejvhodnější. Lékař také bude moci s pacientem prodiskutovat možnost zúčastnit se klinického hodnocení.

Dobrým začátkem je omezit tuky v potravě. Doporučuje se jídelníček obsahující ovoce, zeleninu, chléb a cereální produkty. Rostou také údaje o tom, že riziko výskytu karcinomu prostaty by mohly snižovat některé mikronutrienty. Mezi ně patří např. lykopen, selen, vitamin D a fytoestrogeny.

Jakou mám hladinu PSA? Existují další testy, kterými by se potvrdil výskyt nádoru a jeho rozsah? Jaké mám Gleasonovo skóre/stádium a jak je můj nádor agresivní? Jaké další testy byste mi doporučil? Jaká je míra možného vyléčení tohoto nádoru? Jak vysoké je riziko, že nádor zasáhne i do okolí prostaty? Jakou mám šanci na přežití? Budu mít další problémy s močením či se stolicí? Co mohu udělat pro to, aby má léčba byla úspěšná? Měl bych pro zlepšení léčby nějak upravit svůj jídelníček? Jak bude vypadat mé další sledování po léčbě?

Většina pacientů s karcinomem prostaty žádného příbuzného se stejným onemocněním nemá, určitá souvislost s dědičností je ale nepochybná. Pokud Váš přímý příbuzný – otec, bratr, nebo dokonce oba – onemocněl touto chorobou, je riziko, že jím onemocníte i Vy, několikanásobné oproti běžné populaci. V tom případě je preventivní prohlídka určitě na místě a dokonce by měla proběhnout v dřívějším věku než u ostatních mužů, tedy již ve 40 letech.